PRAHA Zahrát si v tuzemsku individuálně golf není možné už od 16. března. Zdá se ale, že politici karanténu ještě prodlouží. Coronavir ale není jen jediný, kdo v Česku někdy zastavil chod golfových hřišť.
Vláda České republiky ve zmíněné datum vyhlásila karanténu a to do 24. března. Premiér země Andrej Babiš ale tento týden prohlásil, že navrhne prodloužení nouzového stavu o dalších třicet dní. A v posledních dnech rychlejší a masivnější nárůst nemocných Covidem-19 mu možná dává za pravdu. Redakce HrejGolf.cz proto oslovila kluby v České republice s otázkou, zda už někdy v historii musely mít areály hodně dlouho uzavřeny svá hřiště kvůli nějaké překážce. Každého jistě napadne, že tou nejčastější v tuzemsku jsou hlavně přírodní katastrofy jako záplavy, návaly sněhu, větrné smrště či jiné.
V reakci na to se nám sešlo v redakci několik odpovědí, z kterých v nejbližší době připravíme podrobnější text. Rádi bychom ale nyní uvedli příspěvek, jak jeho autor sám napsal, malé zamyšlení, které máme brát jako inspiraci. Napsal jej Otto Tauchman z Golf Clubu Grosshof:
Omezení jako součást života
Pokud by dneska psychologové udělali sondu do myslí sportovců, kteří kvůli kolektivní karanténě nemohou i přes pěkné počasí vyrazit na své oblíbené golfové hřiště, asi by hodně koukali. No schválně – kdo z vás, kteří chodíte nebo jezdíte kolem osiřelých sportovišť, a to včetně těch golfových, si jen pochvalujete, jaké je krásné počasí? Nebo k tomu snad i přemýšlíte o tom, že by bylo lepší, kdyby bylo ošklivo a na hřišti ještě ležely závěje sněhu? A to proto, aby vám to bylo méně líto, že si nesmíte jít zahrát. Prostě náběh na schizofrenii par excellence!
Když si to ovšem přebereme trochu jinak, tak odříkání je součástí života a učí nás vážit si i věcí, které nám jinak připadají všední a samozřejmé. A věřme, že to tak bude i s golfem. Třeba budeme víc přemýšlet nad tím, jestli ta slečna na recepci nebo obsluha na baru si opravdu nezaslouží od nás víc pochopení, i když si špatně poznamenají rezervaci našeho tee time, nebo nám po hře naleje omylem pomerančový místo avokádového džusu. Ono se totiž toho tolik nestalo a jsou v životě i mnohem důležitější věci.
Ale pokud to opravdu nemůžete vydržet, tak přece můžete jít na procházku někam na louku. To nám zatím nezakázali a z pohledu péče o zachování si alespoň zbytků zdravého rozumu to snad vládu ani nenapadne. A i ten, kdo se chodí obden mazlit do garáže, sklepa nebo komory s novou sadou golfových holí, kterou našel pod vánočním stromkem, má snad někde i nějakou starou hůl. Asi by to měla být spíš hůl kratší. Snad devítka nebo PW (pitching wedge). Jestli ovšem máte někde blízko velké pastviny nebo podhorské louky, klidně to může být i střední železo. Ve druhém případě si ale zcela jistě užijete více hledání. Bláznivý nápad?
Ale kdepak. Sám jsem v době, kdy jsem denně trávil za volantem několik hodin na pracovních cestách, vozil v kufru auta tubu se starými míčky a jednu starší hůl. A když na mě šla únava, prostě jsem zastavil u nějaké louky. Ideálně čerstvě posekané. Mimochodem jsem si ta místa tipoval raději průběžně s předstihem. A únavu z řízení jsem po protažení se ještě setřásal pomocí deseti cvičných ran a potom asi tak půlhodinovým hledáním míčků na té louce. Krásná procházka na malém prostoru.
Chce to umět se radovat
Trénink se tak netýkal jen golfového švihu, ale i činnosti, kterou amatérský golfista nezřídka stráví na hřišti nejvíce času – hledání zakutáleného míčku. Golfista mi snadno uvěří, že ty „malé kulaté potvory“ si umějí najít ty nejneuvěřitelnější schovávačky i na zdánlivě rovné louce. A klidně přiznám, že původní nápad není vůbec můj původní, ale prostě jsem si vzal vzor od hráčů extrémního golfu.
Kdo o této odnoži golfové hry ještě neslyšel, určitě mu doporučuji trochu zapátrat na internetu a něco si o tom najít. Sice se teď ani akce extrémních golfistů nepořádají kvůli karanténě, ale na rozdíl od běžných golfových hřišť příroda, coby herní prostředí extrémních golfistů, uzavřená není. Jen pozor! Počet hráčů ve flightu, kteří nejsou z jedné rodiny, je dle opatření ministerstva zdravotnictví omezen na dva! A ještě něco, pokud byste omylem vystřelili míček směrem k nějakému jinému návštěvníkovi přírody – negolfistovi, zvolání „Fooore!“ raději nahraďte zcela civilním „Pozóóór“!
A pokud některý ze starších míčků, kterými budete hrát, nenajdete, rozhodně nesmutněte. Třeba ho najde někdo, koho ta zatracená tvrdá kulička s podivným magnetismem zláká k tomu, aby si ji chtěl vyzkoušet na golfovém hřišti. A to je rozhodně promo za cenu, kterou si snad každý golfista může dovolit. A dovětek na závěr: Pokud opravdu máte tak těžkou depresi z omezení volného pohybu, s nímž dnes žijeme, snad se touto cestou zbavíte náběhu na schizofrenii a budete se těšit z pěkného počasí. A to minimálně podobně, jako negolfisti.
