Obyvatelé Bílého domu se svou náklonností ke golfu v posledních sto letech rozhodně netají. Ten současný ze svého rezortu v Lago-a-Mar udělal v podstatě alternativní centrum americké exekutivy. Za měsíc se bude volit další „nejmocnější golfista světa“. Pojďme se krátce podívat, jak se vyvíjel vztah US prezidentů s nejkrásnějším sportem.
Doba meziválečná
Za zakladatele golfové tradice v Bílém domě je považovaný 27. prezident Spojených států William Howard Taft (1909-1913). Některé zdroje sice dávají hůl do rukou už jeho předchůdci Theodoru Rooseveltovi, doložená záliba včetně tradiční pomluvy, že prezident tráví víc času na fairwayích a greenech než v Oválné pracovně, se spojuje až s Taftem. Ten byl nadšený, ale výkonnostně spíše průměrný golfista s hendikepem okolo 25.
Po Taftovi nastoupil „jeden ze zakladatelů Československa“ Woodrow Wilson, což byl golfový fanatik, který během osmiletého mandátu stihl tisíc kol (jedno kolo každé tři dny) a o svou zálibu se nechtěl nechat připravit ani sněhem: takže si barvil míčky na černo, aby měl čím hrát.
Jeho nástupce v Bílém domě Warren Harding, měl ‒ jak dokládá několik dochovaných exemplářů ‒ na svých míčcích třináct amerických hvězd a vlastní signaturu. Vášnivým golfistou, alespoň předtím, než v důsledku obrny ochrnul, byl i Franklin Delano Roosevelt, který poté, co mu fyzická indispozice zabránila hru opravdu provozovat, alespoň dozoroval výstavbu po něm pojmenovaného hřiště ve Philadelphii.
Doba boomová
Po golfově chladném (ok, hru prý spíš nenáviděl) Harry Trumanovi se do Bílého domu v roce 1953 nastěhoval generál Dwight D. Eisenhower. Láska mužů řídících milionové armády ke golfu by stála za samostatný text, tady pro stručnost zmiňme, že Ike byl golfový nadšenec, který si cvičný green nechal nainstalovat přímo do Oválné pracovny a jeho kritici mu často mlátili o hlavu, že se golfu věnuje víc než svým prezidentským povinnostem. Dokonce provokovali s tím, že prezidentem měla radši být tehdejší americká golfová superstar Ben Hogan. Když prezident golfista, tak alespoň dobrý golfista. Ikeovi, s jeho hendikepem okolo 15, tyto hlášky byly v podstatě jedno a sám si třeba užíval dvě dekády členství v Augusta National Golf Clubu.
Golfovou i životní cestu jeho nástupce Johna Fitzgeralda Kennedyho, který na greenu rád dotvářel svou auru mladého a atraktivního prezidenta, pak přetrhl atentát v Dallasu. Po golfově spíše neaktivním Lyndonu Johnsonovi se do prezidentské pracovny Bílého domu dostal další golfový fanatik Richard Nixon. Toho golfové nadšení drželo do momentu, kdy dokázal ‒ po dlouhém ostřelování ‒ pokořit kolo pod 80 úderů. Pak na golf, byť měl vedle svého letního sídla postavenou tříjamku, podle pamětníků v podstatě zanevřel. Na podobnou výkonnost to dotáhl i Gerald Ford.
Doba moderní
S Jimmym Carterem se golfu vztah navázat nepodařilo. Ronald Reagan byl jako bývalý sportovec a herec údajně velmi pohybově nadaný, což zahrnovalo i golf, měl však hodně práce se studenou válkou a tak golfovou zástavu v Bílém domě nesl jeho viceprezident a nástupce George Bush (starší). Ten si své záliby užíval plnými doušky (až ho ‒ kupodivu ‒ média kritizovala za opomínání pracovních povinností, což byl mimochodem důvod, proč se jeho syn této sportovní aktivitě během svého působení v Bílém domě spíše vyhýbal), na druhou stranu dosáhl na hendikep 11 a dostal se ‒ za své propagační aktivity ‒ do Světové síně slávy.
Velmi kladný vztah ke hře měl i muž, který mu zabránil v druhém volebním období ‒ Bill Clinton. Za jeho vlády se v roce 1995 odehrála legendární událost, když v rámci Bob Hope Chrysler Classic trojice Ford-Bush-Clinton obešla před televizními kamerami jedno kolo.
Současnost
Barack Obama si golf během svých osmi let v Bílém domě rozhodně neodpíral. Podle novinářů zvládl více než tři sta kol, odkazy na své golfové (ne)umění často bavil své okolí a existuje dokonce slavná fotografie, kterak při čekání na svou řeč v Los Angeles trénuje ‒ obklopen ochrankou ‒ svůj imaginární švih. Nicméně ani tento extra trénink ho neposunul do golfových sfér, ve kterých se pohybuje jeho nástupce v Bílém domě Donald Trump.
Ten totiž ‒ ať si o jeho politické práci myslíte, co chcete ‒ je zatím zdaleka nejlepší golfista, který si Bílý dům „zapsal do občanského průkazu“. Jeho hendikep je dlouhodobě pod číslem tři a hodiny, které Trump dlouhodobě ve svých klubech v rámci dovolené tráví, se prostě na jeho golfových výkonech projevují. V tomto aspektu se mu zkrátka Joe Biden, který též s hendikepem někde okolo osmi není špatným golfistou, nemůže rovnat. Ať nicméně v listopadových volbách zvítězí kterýkoli z těchto dvou, minimálně co se týká golfu je o Ameriku postaráno poměrně dobře.
