Foto: Archiv redakce

Pavel Poulíček: Potřebuji turnaj, abych se dokázal motivovat

PRAHA Bývalý moderátor sportovních zpráv na TV Nova, Pavel Poulíček, dnes pracuje jako výkonný ředitel společnosti Relmost a televize Golf Channel. A z titulu téhle funkce se kolem golfu pohybuje skoro pořád. Sám ale také golf rád hraje. Byť času je už na to, jak neopomene poznamenat, málo.

Ne s každým je domluva na rozhovoru tak příjemná, jako s Pavlem Poulíčkem. Možná jako bývalý novinář ví, jaké to je. A tak je obvykle velmi milý a vstřícný. Nebo to má možná nacvičené z Czech Masters, kdy zajišťuje i servis pro novináře nejen od nás, ale z celé Evropy. V každém případě je na něm vidět, jak moc ho golf baví. Mluví o něm s nadšením a skoro máte pocit, že se už nemůže dočkat na hřiště.

HrejGolf: Jak jste se ke golfu vlastně dostal?

V roce 1997 se hrál turnaj European Tour na hřišti na Karlštejně a já jsem tam tehdy dělal moderátora. O golfu jsem vlastně moc nevěděl, dostalo se mi jen stručného zasvěcení od pořadatelů. V té chvíli jsem netušil, že je to tak krásný a zároveň složitý a náročný sport. Strávil jsem na golfovém hřišti finálový den pracovně, turnaj tehdy vyhrál Bernhard Langer. Při takových turnajích se obvykle pro veřejnost pořádají takzvané golfové kliniky. A já se na jednu zašel podívat. Ujal se mě Jan Juhaniak. A golf mě okamžitě chytil. Strávil jsem s ním na drivingu několik hodin. I když golfová klinika dávno skončila, já ještě pořád trénoval.

HrejGolf: A pak už vás golf nepustil?

Přesně tak. Hned v pondělí ráno jsem se objednal k Honzovi na trénink, a tím to celé začalo. Ke golfu jsem se dostal díky své tehdejší profesi. Byla to náhoda, ale dodnes jsem golfu věrný. Takže už ho hraji skoro 23 let.

HrejGolf: Čím si vás golf získal?

Mě na něm baví, jak na první pohled vypadá velmi jednoduše. Jenže když ho zkusíte hrát, ukáže se, že to tak snadné zdaleka není. Abyste hrál golf dobře, musíte zvládnout celou řadu věcí. Rychle jsem totiž pochopil, že to neznamená přijít a jednoduše trefit míček. Pokud chcete zahrát dobrou ránu, vstupuje do toho celá řada faktorů. Je to náročné na fyzičku, management hry – musíte si dobře rozmyslet, jakou ránu a kam budete hrát , a zároveň musíte umět zvládat stres. Golf je skvělý na vyčištění hlavy. Asi většinu sportů můžete ve stresu klidně hrát, někdy k nim stres dokonce patří. Ale pokud budete ve stresu hrát golf, nedokážete se uvolnit, nikdy nezahrajete na hřišti dobrý výsledek. Potřebujete tedy dosáhnout nějaké vnitřní harmonie, uklidnit se.

A pak nesmím zapomenout na to největší pokušení – zlepšování si handicapu. Pokud jste soutěživý typ jako já, je to obrovská motivace. Nejdříve žádný handicap nemáte, pak dostanete handicap 54 a pak se můžete posouvat dolů. Na začátku to jde navíc poměrně rychle. Ale nikdy nevíte, kam až se můžete prodrat, kde se zastavíte. To mě hnali dopředu. Takže první čtyři roky jsem byl na hřišti i pětkrát týdně.

HrejGolf: Jak dlouho trvalo, než jste odcházel ze hřiště s dobrým pocitem ze své hry?

Docela dlouho. Golf na začátku totiž opravdu vypadá velmi jednoduše, zejména když koukáte na někoho, kdo to umí. Takže očekáváte rychlé zlepšování. Jenže pochopíte, že to tak úplně jednoduché není a dostaví se jistá křeč. Od chvíle, co jsem začal trénovat, a trénoval jsem tehdy opravdu skoro denně, mi trvalo asi tři měsíce, než jsem si byl schopen zahrát svůj první turnaj a poměřovat se výsledkem s ostatními.

Musím hrát o body

HrejGolf: Vy jste začal hned turnajem? Hodně amatérů s přihláškou na svůj první turnaj váhá.

To záleží na povaze. Jsou lidé, kteří hrají golf opravdu jen pro radost. Nestarají se tolik o svůj handicap, ale pak je to spíše zábava než sport. Základem každého sportu, a golf je rozhodně sport, je poměřování se se soupeři, s lidmi kolem sebe. V golfu můžete ještě navíc „soupeřit“ i s hřištěm samotným. To je jedna z věcí, které mám na golfu rád. O výsledku nerozhoduje, jestli hráli vaši soupeři dobře, záleží jen na tom, jak se s nástrahami hřiště vypořádáte vy sám. Jistě, může se stát, že hrajete špatně, ale ostatní ten den zahrají ještě hůře. Pak jste jednooký král mezi slepými. Ale v amatérském golfu nejde úplně o sbírání trofejí. Hrajete pro svůj dobrý pocit. Abyste si mohli říct, zahrál jsem dobře. Pro mě tak není důležité, kolikátý skončím. Jde mi o turnajový výsledek, to číslo, co budu mít na konci ve score kartě.

HrejGolf: Hrajete tedy na číslo?

Když hraju turnaj, dokážu se soustředit, mám motivaci zahrát co nejlépe. Když si půjdeme jen tak zahrát s kamarády, nebudu hrát moc dobře. Vím to o sobě, neumím se přinutit k maximálnímu nasazení, pokud o nic nejde, nehrajeme turnaj. Hraji prostě jinak a na mojí hře je to znát. Potřebuji soutěžit, jinak se nedokážu motivovat. Potřebuji sbírat pary, bogey, vzácně birdie, ale prostě musím hrát o body.

Pavel Poulíček s manželkou a dcerou.

HrejGolf: Říkal jste, že golf nejde dobře hrát ve stresu. A vidíme to i na špičkových profesionálních turnajích, jakou roli může psychika hrát. Máte nějakou metodu, jak se uklidnit, když se vám zrovna nedaří?

S tím jsem velmi dlouho zápasil. Když hrajete často, a na první jamce zkazíte hned první či druhou ránu, máte pocit, že už s tím nic nejde dělat. Dnes si jdu zahrát golf opravdu jen tehdy, když mám celý den čas. Když nemám žádné úkoly, vím, že mě někdo nebude shánět. I kdybych si třeba ten den pět hodin na hru našel, neužil bych si jí, neměl bych z ní radost. Ale pokud si čas na golf udělám, už mě tolik nestresuje, že jednu ránu zkazím. Dobré rány přijdou, to vím, a stejně tak vím, že budu mít ze dne na golfu radost, protože jsem si na něj udělal čas.

HrejGolf: Jak často se dostanete na hřiště nyní?

Teď už je to horší, za sezónu odehraji tak sedm turnajů. Ale je to dané právě tím, že na golf jdu opravdu, jen když na něj mám čas, když vím, že to bude zábava.

HrejGolf: Jak často chodíte trénovat?

Dcera mi dorůstá do věku, kdy už golf začíná chápat, a tak chodím s ní. Během loňské sezóny jsem s ní byl několikrát trénovat. Obvykle jí dám košík míčků, ukážu jí co a jak. Jenže jí baví maximálně dvacet ran a zbytek odpálím já. Podobně to dopadá na putting greenu. Trefovat míček zblízka do jamky ji baví, ale když netrefí pět šest puttů, zase to zbyde na mně. To je jediný způsob, jak mě dostat k tréninku, sám od sebe nejdu. Občas se potkám, díky své současné práci, s trenéry či profesionálními hráči a sem tam dostanu radu, co zlepšit. Ale i když mě zvou na lekci, nedonutím se.

HrejGolf: Jste tedy typem golfisty, který tvrdí, že driving range je jiný sport a chodíte jen hrát?

To úplně neplatí, než jdete na hřiště, musíte si pár ran na drivingu odpálit. Abyste dostali tělo do provozní teploty, získali ten správný cit. Bez toho to nejde. Pokud někdo jde rovnou z auta na odpaliště první jamky, nevěřím, že je schopný zahrát opravdu dobrý výsledek. Já musím tělo vyladit, potřebuji košík míčků, zkusit si pár puttů, a pak teprve mohu jít hrát a vím, že strávím hezký den na golfu.

Ale pozor, na začátku byl trénink většina mého golfového snažení. Kromě Jana Juhaniaka jsem trénoval s Petrem Mrůzkem, A .J. MacAdamem a s řadou dalších lidí. Pořád jsem chtěl něco vylepšovat. Teď už jsem ale netrénoval s koučem skoro deset let. Dnes už opravdu hraju jen pro radost, ale potřebuji k tomu turnaj.

Rád se potkávám s profesionály na hřišti

HrejGolf: V současnosti jste výkonným ředitelem společnost Relmost. Ta pořádá golfové Czech Masters, jedinou zastávku European Tour ve střední a východní Evropě. Měl jste někdy šanci zahrát si tak zvaný ProAm před turnajem, kdy hrají profesionálové s amatéry?

S turnajem je tak obrovské množství práce, že před Czech Masters rozhodně nemám čas strávit pět hodin na hřišti. Protože středa je ten den před začátkem turnajem, je to generálka. A co nezvládnete zařídit a udělat ve středu, už nedoženete. A najednou je pondělí po turnaji a přípravy na další rok začínají znovu.

HrejGolf: A měl jste někdy šanci si zahrát s nějakým velkým jménem? S některým z profesionálů?

Pokud jde o světové nebo evropské hvězdy, tak to zatím ne. Ale protože se dobře znám s většinou českých profesionálů, s nimi se občas na hřišti potkám.

HrejGolf: Pokud si půjdete zahrát tenis s českou jedničkou a ona bude hrát naplno, na kurtu vlastně nemusíte být. V golfu si ale i naprostý amatér může zahrát se špičkovým hráčem.

To je jedna z věcí, která je na golfu krásná. Klidně můžete na hřišti stát vedle špičkového hráče, budete hrát spolu, oba si zahrajete, a přesto on může hrát naplno. Asi budete hrát každý trochu jinou hru. Ale právě díky kouzlu handicapu se můžete porovnávat. Nemusíte se zatěžovat tím, že jeho rány létají rovně, zatímco vám doprava doleva. Navíc je tu ještě jedna krásná věc – různá odpaliště. To je mimochodem taková česká „úchylka“. Máme pocit, že musíme hrát z těch nejvzdálenějších odpališť. Chceme na bílé, přitom na ně výkonnostně nemáme. Když budete hrát s profesionálem, on bude hrát z černých, a vy třeba z červených. Najednou máte k dobru pár metrů, někdy i desítek. A pak tu máme handicap, takže se opravdu s ním můžete i poměřovat. To v jiném sportu není.

HrejGolf: Není tedy pro muže ostuda hrát z červených?

Golf by nám měl dělat radost. Proč si dělat hru obtížnější, než na co máme? To přece nedává smysl. Existují způsoby, jak váš výsledek přepočíst pomocí handicapu. A vy můžete mít ze hry mnohem lepší pocit, než když se budete trápit ze vzdálených odpališť a zkazíte každou druhou ránu. Můžu se s vámi vsadit, že když dohrajete hřiště, byť z červených odpališť, se třemi birdie, třinácti pary a dvěma bogey, budete mít ze hry super pocit. Rozhodně lepší, než když budete sbírat double a triple bogey ze žlutých či bílých. V prvním případě se budete chtít na takové hřiště vrátit, protože máte pocit, že tady jste byl úspěšný.

Naopak, pokud máte vyšší handicap a budete se snažit hrát z bílých odpališť, dost pravděpodobně nic dobrého nezahrajete. To vás bude bavit jednou, dvakrát a pak začnete hledat výmluvy, proč na golf nejít nebo proč je dané hřiště špatné. Nehledě na další věc, která se v golfu musí řešit a tou je rychlost hry. Je potřeba hledat cesty, jak zkracovat hrací čas. Pokud budete vědět, že vám na hru stačí čtyři hodiny, v mnoha případech se rozhodnete, že jdete hrát, než když víte, že hra bude trvat pět a půl hodiny. To souvisí s celou kapitolou popularizace golfu a přizpůsobení dnešní zrychlené době.

HrejGolf: Vraťme se ale ještě k Czech Masters. Do letošního ročníku chybí osm měsíců. Jak daleko jsou přípravy?

V současnosti začínáme jednat s hráči, o které bychom stáli, aby se stali tvářemi turnaje. Teď oslovujeme ty, o které máme zájem, a kteří třeba ještě sami zájem nemají. A samozřejmě jsou v plném tempu další organizační záležitosti, probíhají tendery na dodavatele služeb atd.

HrejGolf: Jména mi určitě nemůžete prozradit. Ale mají hráči zájem v Česku hrát?

Většina z těch, kteří už si Czech Masters zahráli, má chuť se vracet. Líbí se jim Praha i atmosféra turnaje. U většiny nejsou ani hlavní motivací peníze, musí se jim chtít, něco je na turnaji lákat. Těžíme z doporučení hvězd, které u nás hrají pravidelně. Naší stálicí je Lee Westwood, turnaj si oblíbil Pádraig Harrington, jsme v pravidelném kontaktu s Johnem Dalym. Jejich slovo hraje u ostatních velkou roli.

HrejGolf: Jaká hřiště hrajete rád vy sám?

To záleží na tom, jestli se mi má líbit hřiště, nebo na něm mám uhrát dobrý výsledek. Mám moc rád Mariánské Lázně, Beroun, Karlštejn, a samozřejmě Albatross, protože ho za těch šest ročníků Czech Masters skvěle znám. Pokud bych si ale chtěl zlepšit handicap, tak mojí hře nejvíce sedí Mladá Boleslav nebo Černý Most. Loni jsme pořádali Challenge turnaj na Kaskádě a to hřiště mě nadchlo. Kousek za hranicemi pak nesmím zapomenout na slovenské Penati, protože to je nádherné a dokonalé hřiště.

HrejGolf: A máte sen, kde byste si chtěl zahrát?

Opravdu sen, protože se mi to asi nikdy nepodaří – Augusta National. Mezi splněné sny už patří hřiště v Kingsbarns ve Skotsku nebo v Dubaji Jumeirah (dějiště finále European Tour) a Majlis (tam se koná Omega Dubai Desert Classic).

Foto: Archiv redakce

Pavel Poulíček (46)

Populární sportovní komentátor začal svou kariéru v médiích už v sedmnácti letech. Po vzniku TV Nova a v prvním ročníku svých vysokoškolských studií na žurnalistice, Pavel nastoupil do sportovní redakce uvedené televize. Třikrát získal diváckou cenu Týtý v kategorii komentátor roku. Po odchodu z TV Nova působil v mediální agentuře a začal podnikat na internetu. V současné době pracuje jako výkonný ředitel společnost Relmost a televize Golf Channel. Je ženatý a má dceru Sofii.

Reklama

Líbil se Vám článek?

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn
Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PřihlaSte se k odběru našeho newsletteru