PRAHA ‒ Když do redakce přišla tiskovka ze svazu minigolfu, zaujalo nás, jak dobře si ve světě naši reprezentanti stojí, a tak jsme se rozhodli podívat se na sport trochu blíž. Dozvíte se, v čem se liší a v čem má blízko k „velkému golfu“, kolik bylo nejmladšímu a nejstaršímu účastníkovi posledního mistrovství nebo co pro hráče dělá minigolfový svaz.
Na otázky odpovídá Daniel Dvořák, šéf marketingového týmu Českého minigolfového svazu. Sám hraje minigolf už osmnáct let, má za sebou desítky mezinárodních turnajů nejenom jako hráč, ale i kouč. Ten má v minigolfu na nejvyšší úrovni obrovskou zodpovědnost, protože chystá všechny míčky na jednotlivé dráhy, aby měly co největší toleranci, aby skončily i při horším úderu v důlku. „Na reprezentační turnaje se jezdí více než týden dopředu, aby se hřiště dokonale poznalo a byly vybrány ty nejlepší míče s největší tolerancí,“ říká. Míčky se pak podle toho, jestli je ráno, poledne nebo odpoledne různě hřejí, chladí, otírají, zvyšuje se hrubost a podobně. „Je to velká alchymie, někdy přirovnávaná k mazání lyží, ale z našeho pohledu je to ještě složitější,“ směje se minigolfový šéfmarketér.
Není minigolf jenom taková náhražka skutečného golfu?
Bohužel ve společnosti taková představa o našem sportu existuje. Ale minigolf je plnohodnotný sport, který se hraje po celém světě. Každý rok se koná mistrovství světa nebo Evropy, nejlepší evropské týmy každoročně soutěží na Poháru mistrů evropských zemí. Samozřejmě, je nás výrazně méně a ani náhodou se v minigolfu netočí takové peníze, na druhou stranu na vrcholové úrovni rozhodně nejde pouze o zábavu z koupaliště, ale turnaje mají skvělou atmosféru a podíváte-li se na ty nejlepší, je to výjimečný zážitek.
Co vede člověka k tomu stát se minigolfistou? Jaký je rozdíl oproti klasickému golfu?
To je individuální otázka. Často to jsou rodinné kořeny, děti pokračují v tom, co viděly u rodičů. Česko je navíc hodně specifické v tom, že téměř každý někdy minigolf hrál. Někoho to chytne například při akcích s přáteli, s rodinou, na teambuildingu a chce se zlepšovat. Minigolf je sport, se kterým můžete začít v každém věku. Na posledním mistrovství Česka bylo nejmladší účastnici deset roků, zatímco nejstaršímu hráči osmdesát tři. V tomto aspektu je to asi s golfem podobné, dá se začít kdykoliv.
Čím to je, že minigolf má v Česku takovou tradici?
Ta tradice je více než padesátiletá, první kluby v Československu vznikaly na začátku sedmdesátých let a dá se říct, že minigolf byl za komunismu jedna ze zábav, která byla všude dostupná a mohl si ji zkusit každý. Je to částečně i specifikum československého prostředí, protože v jiných zemích východního bloku se minigolf nehrál a dodnes nám žádná postkomunistická země nemůže konkurovat. Minigolfových klubů se už tehdy chopili schopní lidé, kteří náš sport milují a řada z nich je aktivních dodnes. Někteří dokonce stále nastupují v seniorské reprezentaci.
Kdybyste měl srovnat minigolf a golf, v čem jsou přednosti minigolfu?
Minigolf je výrazně levnější záležitost. Stačí vám jedna hůl a můžete s ní hrát více méně celý život. Na minigolfu ovšem potřebujete na každou dráhu jiný míček. Když například reprezentace vyjede do světa, má s sebou tisíce míčů a tráví i čtrnáct dní výběrem toho nejlepšího materiálu pro dané hřiště. Je to velká alchymie a v tomto ohledu je minigolf velmi rozmanitý. Další výhodou je možnost hrát celý rok. V Česku už je celá řada hřišť, která jsou v halách.
V Česku je registrovaných půldruhého tisíce aktivních hráčů. Máte představu, kolik minigolfistů je celkem, kolik lidí si ho občas zahraje?
Říká se, že každý Čech ví, co je minigolf a téměř každý ho někdy v životě hrál. To je v cizině naprosto výjimečné, v Česku má minigolf obrovskou tradici. Teď se proto snažíme upravit minigolfové vnímání. Minigolf je totiž krásný sport často v nádherném prostředí, který nutí sportovce se soustředit a koncentrovat se. Co se týče čísel, ta se těžko odhadují, protože celá řada hřišť v Česku nemá certifikaci, a tím pádem z těchto hřišť nemá svaz data například o návštěvnosti. Ale obecně se dá říct, že během roku si minigolf alespoň jednou zahrají statisíce Čechů.
Mimochodem, minigolfistů je výrazně víc než ve velkém golfu. Tam počty poslední dobou spíš klesají. Jak je to u vás?
U nás jsme po roce 2010 rovněž pociťovali propad, avšak v poslední době se nám postupně daří přivádět nové hráče, ale také přesvědčovat ty, kteří své kariéry přerušili. Hlavním důvodem je vznik juniorských akademií, ve kterých s dětmi pracují certifikovaní trenéři, předávají jim základy a věnují se jim na samotných turnajích. S konceptem profesionálních trenérů jsme v Česku přišli teprve nedávno, ale jde o světový unikát, který od nás přebírají svazy z celého světa.
Nemůžu se dopočítat, kolik je v Česku hřišť. Certifikovaných jsem našel dvě desítky, míst, kde se dá minigolf hrát, ale patnáctkrát tolik. Není v tom problém minigolfu, že je to často spíš zábava k pivu?
Ano, je to jeden z problémů minigolfu. Necertifikovaná hřiště často chátrají, nevypadají úplně vábně a obrázek o sportu příliš nevylepšují. Na druhou stranu minigolfové hřiště si může koupit každý. Jestliže se majitel rozhodne hřiště provozovat jen ke komerčním účelům, nemůžeme s tím vlastně nic udělat. Samozřejmě se snažíme všechny majitele hřišť minimálně kontaktovat a nabízíme jim pomocnou ruku. Bohužel se často stává, že si majitel při koupi myslí, že si pořídí poměrně levně zábavu a bude z ní několik let provozem získávat zisk bez jakékoliv práce. Tak to ale ani u minigolfu nefunguje a dráhy potřebují pravidelnou údržbu. Proto bohužel některá hřiště v Česku vypadají tak, jak vypadají a vzniká dojem, že jde pouze o okrajovou zábavu.
Kolik stojí certifikace hřiště? Kdy se majiteli vyplatí?
Nový certifikát stojí deset tisíc korun a je platný na tři roky, přičemž jeho další tříleté prodloužení vyjde člena Českého minigolfového svazu na tisíc korun. Pro někoho, kdo si minigolf pořídí, to není žádná velká suma, ale jak už jsem naznačil, jde o to, jaké má investor s hřištěm úmysly. Pokud to je člověk, který nemá v plánu minigolf sám hrát, případně zakládat klub, ale chce hřiště využívat čistě komerčně, nemusí být certifikace pro něj atraktivní. Na druhou stranu, pokud je to člověk, který má alespoň jakési marketingové smýšlení, je určitě lepší veřejnosti nabízet hřiště certifikované, tím pádem v nejlepším možném stavu a připravené pro špičkovou hru.
Jaké jsou rozdíly mezi puttováním na velkém golfu a v minigolfu?
V provedení úderu není rozdíl téměř žádný. Řada minigolfistů například používá puttovací hole z velkého golfu. Rozdíl je v tom, že na minigolfové holi je guma kvůli lepšímu citu a také proto, že každý minigolfový míč je jiný. Míče mají různý odskok, povrch, jsou měkké, tvrdé, skleněné, jejich váha se pohybuje od dvaceti do devadesáti gramů. Oproti golfovému puttování se v minigolfu používají i takzvané lifty, což jsou rotace, které jsou potřeba na specifických drahách k tomu, abyste jamku dali na jeden úder.
Když jsem si v rychlosti přečetl pravidla, princip je zhruba stejný, hraje se na osmnáct jamek. Je to tak?
Ano, vždy se hraje osmnáct jamek. U minigolfu existují ale tři různé povrchy. Eternit – což jsou hřiště, která zná v České republice každý. Jsou to ta hřiště, která najdete na každému rohu. Na eternitu je certifikovaných více než třicet různých překážek a každý provozovatel si může určit, které na svém hřišti využije. Poté se ještě hrává na filcu, což je povrch podobný koberci, oblíbený především ve Švédsku a také beton, což je doména především Němců. V poslední době se snažíme také sblížit s adventure golfem, což je jakýsi mix mezi minigolfem a puttováním z velkého golfu. Minigolfová pravidla jsou velmi jednoduchá. Obecně se dá říct, že stejně jako u golfu se hráč snaží dostat míček do jamky na co nejméně pokusů, přičemž maximální počet úderů na každé dráze je šest. Když nedáte, píšete sedmičku a jdete na další dráhu. Oproti velkému golfu, kde se za den stihne obejít hřiště pouze jednou, tak na našich turnajích se počítají výsledky ze součtu čtyř okruhů.
Jak se liší organizace minigolfu od jeho velké verze? Český minigolfový svaz zaštiťuje jenom o minigolfovou reprezentaci, nebo se staráte i o amatérské hráče?
Minigolf je čistě amatérský sport. Většina klubů funguje z financí, které vyberou na vstupném ze hřiště a z dotací, které seženou funkcionáři. Český minigolfový svaz se stará o všechny registrované hráče, zajišťuje veškeré sportovní aktivity, vysílá juniorské, mužské, ženské i seniorské reprezentace na mezinárodní turnaje, stejně tak i vítěze extraligy na Pohár mistrů evropských zemí. Na všech těchto turnajích, kam reprezentanti vyráží zhruba na čtrnáct dní, pokrývá svaz výdaje za dopravu, ubytování i startovné, často mají sportovci i servis v podobě stravného. Těžko se to porovnává s velkým golfem, kde se točí oproti minigolfu nepředstavitelné peníze. Navíc příliš velký přehled o tom, jak funguje svaz velkého golfu nemám.
Češi jsou ve světové tabulce na třetím místě. To je velký úspěch. Čím to, že tak vynikáme?
Jsme třetí na světě, ale za posledních zhruba sedm let máme i řadu mistrů světa a Evropy, ženskému týmu se v roce 2017 podařilo zvítězit na Poháru mistrů evropských zemí v Itálii. Stále se Švédům a Němcům přibližujeme, naopak utíkáme další konkurenci. Recept na úspěch má mnoho aspektů. Jmenovat můžu například skvělé vedení reprezentací, velkou podporu od svazu v zajištění nadstandardních podmínek a v neposlední řadě kvalitní výchovu a práci s talenty.
Co pro vás znamenají opatření proti covidu?
Loňská sezóna byla kvůli koronaviru předčasně ukončena a dokonce se kvůli tomu neodehrál žádný větší mezinárodní turnaj. Vzhledem k tomu, že minigolf se dá hrát v každém věku, máme mezi sebou stovky seniorů, kteří patří mezi ohroženou skupinu obyvatelstva a svaz si nemohl dovolit riskovat, že na turnaji někdo onemocní. Doufejme, že v příštím roce už nebudeme muset covid-19 řešit, všechny turnaje se odehrají v řádných termínech a na mezinárodních akcích opět posbíráme nějaké medaile.
Přečtěte si, jak v Olomouci odstartovala nová sezóna minigolfu ‒ Překvapení na začátku sezóny minigolfu: domácí favority v Olomouci porazilo pražské Tempo
