Děkujeme našim VIP partnerům za podporu

Foto: archiv redakce

Vždycky je lepší, když se radují všichni a ne jen jeden

PRAHA Už jako dítě chtěl vyhrát mistrovský titul. V roce 2014 se mu to splnilo, v německém Neutraublingu se Karel Molnár stal Mistrem Evropy. Cizí mu není ani „velký golf“. Snad chápete, že jsme ho museli trochu vyzpovídat.

Hrál jste někdy „velký“ golf?

Velký golf jsem také hrával, i dnes si občas zajdu s taťkou, nebo se sousedem. Mám hendikep 21,4.

Kam chodíte hrát?

Nejčastěji s tátou do Bítozevsi, se sousedem na Botaniku. V minulosti jsem bydlel na Černém Mostě, tak se mi líbilo hřiště Benátkách ‒ ideální pro mě, dlouhé a není tam moc lesa.

Jak jste se dostal k minigolfu? Jak dlouho už ho hrajete?

K minigolfu jsem se dostal díky tomu, že to hrál můj táta a tenkrát velmi dobře, tak jsem se po hřištích motal v podstatě už v kočárku. Závodně jsem ale začal až v roce 1996.

Karel Molnár je dlouhodobě nejlepším českým hráčem minigolfu, v roce 2014 se stal v německém Neutraublingu Mistrem Evropy / Foto: archiv redakce

Když jste se v roce 2014 stal mistrem Evropy, v televizní reportáži jste řekl, že už jako dítě jste si představoval, že vyhrajete titul v minigolfu. Jak moc v tom byla nadsázka a nakolik jste se golfu věnoval už jako dítě?

Ta nadsázka v tom vlastně byla možná ze začátku, tedy když jsem byl dítě. V devíti letech, když jsem začínal, má člověk různé sny a představy, jakkoli se můžou zdát nadsazené. V posledních deseti letech už to tak nebylo, byl to reálný cíl, kterého je velmi těžké dosáhnout, i když má člověk formu. Protože z top dvaceti dnes může vyhrát kdokoliv.

Jaké ještě jiné sporty jste v dětství dělal? A věnujete se nějakým jiným i nyní?

Co se týče jiných sportů, tak jsem toho zkoušel víc, od fotbalu přes florbal, kolo, atd., nic jsem ale nepěstoval na nějaké závodní úrovni. Fakt je, že už od malička mě vždycky fascinoval lední hokej. Sice jsem si to jak dítě nikdy neměl možnost vyzkoušet, ale o to víc mě to k tomu táhlo a dnes si to vynahrazuji tím, že si chodívám dvakrát týdně zahrát na zimák. Je to sice úroveň „rybník s výstrojí“ a ač nejsem žádný Pastrňák, tak mě to neskutečně baví.

Reprezentanty minigolfu živí civilní povolání. Co děláte vy?

Dělám servisního technika tiskových a kamerových řešení v Konica Minolta.

Kolik času věnujete tréninku?

Záleží na tom, jaká je zrovna fáze sezóny. Přes zimu v podstatě nehraji vůbec, od půlky ledna začíná předsezóní příprava, která je zhruba měsíc velmi intenzivní ‒ třikrát až čtyřikrát týdně ‒ a pak před jednotlivými turnaji, podle formy a potřeby. Jsem sám sobě trenérem, takže v tom není problém.

Stejně jako jiné sporty i minigolf je plný emocí.

Jak to jde dohromady s prací? A nenadává vaše žena?

S prací to jde dohromady dost náročně, protože většina dovolené padne právě na minigolfové turnaje. Až teprve loni jsme byli s manželkou po deseti letech na dovolené ‒ bez minigolfu. Jinak žena ani moc nenadává, hraje to totiž také.

Vaše žena taky reprezentuje, nebo má minigolf spíš jako relax? Snad jste se nepoznali na minigolfu?

Samozřejmě, že jsme se se ženou poznali na minigolfu. Nicméně má žena je mistryně světa z roku 2017 a reprezentuje od roku 2013.

V už zmiňované televizní reportáži jste říkal, že radši hrajete na eternitu než na betonu. Proč? V čem je hlavní rozdíl?

Zkusím to vysvětlit na příměru golfových hřišť. Někdo je ve velkém golfu spíše dlouhý a ne příliš rovný ‒ což je ve velkém golfu přesně můj případ ‒ tak mu spíše sedí lynxové hřiště ‒ těch 260 metrů si můžete klidně odložit na vedlejší fairway ‒ někdo ale třeba není tak dlouhý, zato přesnější, takže bude mít radši kratší hřiště u lesa. S tím betonem a eternitem je to stejné. Beton je náročný na techniku, na zvládnutí systému a především je zde zpravidla nutné hrát precizní tempo, kdežto eternit je spíše na přesnost. A také u nás v Česku je nejrozšířenější a je nám tak nějak nejpřirozenější.

Když jsem před měsícem dělal rozhovor s vašim kolegou, vypadalo to, že už koronavirus nebude bránit sportu. Bohužel to byly plané naděje. Jak vypadá vaše příprava nyní?

Moje příprava v době covidové je v podstatě žádná. Německá Bundesliga je k 20. lednu pozastavená, takže já budu navazovat až lednovou přípravou. O to víc mám času na hokej a kolo.

Video z Mistrovství Evropy v Neutraublingu 2014

A jaké máte ambice pro aktuální sezónu? Kdy vám budeme moct gratulovat k medaili mistra světa?

Moje ambice pro nadcházející sezóny je především získat titul mistrů Německa s mým týmem, co by nás kvalifikovalo do Champions League, kde máme co vracet našim největším rivalům z Uppsaly. Také v reprezentační rovině cílím spíše na týmové umístění. Ač se to možná nezdá, tak v minigolfu má právě úspěch týmu největší prestiž. Vždycky máte lepší, když se radují všichni a ne jen jeden.


Přečtěte si také rozhovor s Danielem Dvořákem, hráčem, koučem a šéfem marketingu Českého minigolfového svazu. Dozvíte se mimo jiného, že Čechům patří ve světovém žebříčku bronzová příčka, ale i více informací o minigolfu.

Reklama

Líbil se Vám článek?

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn
Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PřihlaSte se k odběru našeho newsletteru