Co se teď z golfu trochu vytratilo, je příležitostí pro sázkaře čichnout si k zajímavému kurzu, píše Lukáš Vincent před čtvrtečním začátkem turnaje 3M Open.
Seriál o sázení na golf by opravdu mohl být nekonečný. Každý den, každou hodinu, každé kolo se na každém greenu planety odehrávají malá mikrodramata, kde míček lavíruje na hraně a jen nahodilost (a také trochu přírodní zákony) rozhodují o tom, jestli pro tuto chvíli udělá z golfisty „hero or zero“.
Špičkový golf se hraje pro lidi, skvělé rány profesionálů bez zvukového doprovodu okolo stojících diváků nemají tu správnou atmosféru. Po světě putující karavana profesionálního golfu se tak z důvodu koronavirové pandemie zastavila. A s ní řada dalších věcí. Televizní přenosy, rozbory expertů, diskuze fanoušků. Nebo také sázky.
Znáte ten pocit, když v sobotu na třetí jamce lámete hole a o čtyřiadvacet hodin později hrajete jako – pravděpodobně poněkud světlejší – převtělení Tigera Woodse? U profesionálů obecně forma komíhá v poněkud delších periodách, model „co se nepovedlo dnes, zvládneš zítra” na ně nicméně občas napasovat jde.
Cit. Statistiky. Zkušenost. Znalosti. A taky schopnost vyčíst něco takříkajíc mezi řádky. Ingredience, ze kterých si každý sázkař míchá svůj osobitý lektvar, který mu vyjeví vítěze.
Při sázení existuje jediná zaručená cesta, jak si vsadit a neprohrát kalhoty. A to hledat takové sázky, jejichž kurzy jsou vyšší než pravděpodobnost toho, že dojdou naplnění.
Málo sportů je k sázení stvořených tak jako golf. Ano, kolektivní sporty můžete hrát o pivo (eventuálně o basu), ale budou všichni v týmu stejně zaujatí? Golf se ale se svým hendikepem pro sázení narodil.
